Nový Zéland II - Northland
3. den - nejsevernější místo
Ráno jsme byli oba nevyspalí. Ale sbalili jsme auto a jeli se podívat do rezervace. Byla to krásná procházka kolem obrovských stromů, které měly v obvodu několik metrů. Dále jsme pokračovali zase na sever po západním pobřeží. V Omapere jsme si odpočinuli a na pláži jsme pozorovali vlny spolu s písečnými dunami. Po krátkém odpočinku nás ještě čekala dlouhá cesta. Jeli jsme až ke Cape Reinga, na nejsevernější bod Severního ostrova, kde mají krásný maják. K majáku jsme dorazili poměrně pozdě, takže už většina lidí byla pryč a my mohli udělat krásné fotky a užít si výhled. Z tohoto místa už jsme mířili přímo do kempu. Potěšení a radost z toho, že je pouze 20 km vzdálený, vystřídala rozmrzelost, protože s naším nízkým autem jsme museli jet po pochybné prašné polní silnici, na které se i rychlost 30 km/h zdála moc vysoká. Cesta nám tak trvala skoro tři čtvrtě hodiny a my byli rádi, když jsme dorazili do kempu a mohli už jen odpočívat.
Kemp bol pekný, rozprestretý na obrovskej trávnatej ploche. Neďaleko bola aj pláž, na ktorú sa nám už však nechcelo. Do kempu sme dorazili pred deviatou, takže sa už začínalo stmievať a tak sme si pripravili auto na spanie a vonku rozložili stôl, stoličky a jedlo. Príprava auta už bola úplná pohoda oproti predošlému večeru, a tak sme sa v kľude navečerali, posedeli vonku a pomaly sme sa pobrali spať.
4. den - čokoládová zmrzlina a parádny kemp
Čtvrtý den byl poměrně odpočinkový. Z kempu, ve kterém jsme nocovali, jsme nijak nespěchali. Byl zde nádherný přístup k oceánu a téměř prázdná pláž. V klidu jsme tam strávili téměř polovinu dopoledne. Bylo krásně, ale oceán byl poměrně studený. Když jsme se dost vykoupali, tak jsme se vydali na cestu. Museli jsme opět projet po prašné silnici, ale jakmile jsme se dostali na normální zpevněnou cestu, už ten přesun probíhal lépe a rychleji. Přesunuli jsme se do města Kerikeri za mých zděšených výkřiků: „Brzdi v těch zatáčkách!“ V Kerikeri jsme se byli podívat na místní malé vodopády a nejstarší postavený dům na Novém Zélandu. Vodopády byly opravdu malé a vzhledem k tomu, že pomalu začínalo pršet, jsme si tento výlet moc neužili. Co ale bylo opravdu výborné, byla čokoládová zmrzlina. Dali jsme si jen jeden kopeček (velikostně by to vycházelo tak, že v Čechách bychom si museli koupit alespoň 3) a byla to naprostá lahůdka. Z tohoto místa už jsme frčeli do kempu u Paihie. Kemp byl opravdu nádherný, bylo tam i připojení na wifi a poměrně luxusní sociální zařízení.
Tento deň som si prvýkrát povedal: Som na dovolenke. Bolo to počas kúpania a bojovania s vlnami. Jednoducho nádhera. Tento deň sme nijako nehrotili, oddychovali sme a obdivovali okolitú prírodu, ktorá bola krásna nech sme cestovali kamkoľvek. Večerný kemp bol naozaj parádny, najlepší zo všetkých navštívených na Novom Zélande. Konečne bol aj čas ozvať sa domov a dať tak vedieť, že sa máme skvele :).
5. den - silvestr na pláži
Ráno jsme vyjeli z kempu a naše první zastávka byla ve Whangarei, kde jsme se šli projít po místní rezervaci. Tato procházka nebyla moc rozsáhlá, ale byla moc pěkná. Vedla okolo velkých krásných vodopádů, u kterých jsme strávili delší chvíli. Bylo to pro nás celkem překvapení, protože to ze začátku vůbec nevypadalo, že by tam něco takového mohlo být. Dál nás cesta vedla skrz městečko, kde jsou opravdu unikátní veřejné záchody. Když už jsme skrz to projížděli, tak jsme si tam udělali také zastávku. Vzdálenosti zvlášť na sever od Aucklandu jsou poměrně velké a přesun mezi jednotlivými oblastmi ztěžuje i to, že zde nejsou rychlostní silnice. Hodně času jsme tedy strávili pouze v autě. Sjeli jsme celkem hodně na jih k Puhoi, kde jsme měli vytipované kempy na přespání. Problém ale byl, že byly plné. Vedle jednoho kempu byla krásná louka, a protože nikde nikdo nebyl, rozhodli jsme se počkat do večera a když tak tam i rovnou přespat. Bylo to opět na pobřeží, tak jsme si chvíli krátili odpočinkem a pozorováním oceánu. Byl Silvestr už okolo 7 večer a my už nečekali, že by se někdo objevil a pomalu jsme se chystali se utábořit. Bohužel o chvíli později přijel místní ranger a my museli odjet. Vyjeli jsme tedy směrem, kterým bychom se dali druhý den ráno. O pár desítek kilometrů vedle jsme se utábořili na pláži, kde nás později uspávaly zvuky oceánu. Kdyby se na pláž nesjelo pár rodin s dětmi a neslavili tam Silvestra, vůbec bychom nepostřehli, že se blíží Nový rok.
Večerná pohodička na pláži stála naozaj za to. Možnosť prejsť sa pri západe slnka po pláži, osviežiť sa vo vode, počúvať kľudné vlny... Zase ráno sa prebudiť do nádherného východu slnka, to je život :P. Na opačnej strane cesty boli záchody, takže miesto sa nám podarilo nájsť naozaj dobre. Keby niekto potreboval, tu sú súradnice: S 36.56586 E 174.69458.
6. den - zlato a Hot Water Beach
Ráno po probuzení to byla opravdu pohodička. Nikam jsme se nemuseli hnát, protože jsme měli oproti plánu menší náskok. Vyjeli jsme na jih a docela jsme se zamotali v Aucklandu. Omylem jsme tam najeli do jednoho odbočovacího pruhu na dálnici a pak jsme se motali skrz Auckland další půl hodinu, než jsme se na dálnici zase dostali. Cesta ubíhala rychle a před polednem jsme dojeli do Waihi, kde mají velký důl na zlato a stříbro. Objednali jsme si tam prohlídku a bylo to fakt pěkné. Celá prohlídka byla asi na 2 hodiny. Po prohlídce jsme vyjeli na Coromandelský poloostrov směrem k Hot Water Beach. Cesta vedla serpentinami, a protože bylo horko, tak mě to jako spolujezdce ukolébalo. Poslední co jsem poznamenala před usnutím bylo, že musíme brzo natankovat. Po probuzení jsem prožila velký šok. Probudila jsem se o necelou hodinu později a když jsem se podívala na ukazatel hladiny benzínu, tak bylo vidět, že už svítí rezerva. Byli jsme uprostřed serpentin a neměli tušení, kde je nejbližší pumpa. Už jsme se viděli, že půjdeme 20 km pustinou a budeme hledat nějakou pumpu, ale naštěstí jsme nakonec zvládli dojet a nabrat benzín. Po tomto stresujícím zážitku už jsme jeli k Hot Water Beach, ale protože byl příliv, nedostali jsme se k horkým pramenům. Užili jsme si tedy na pláži velkých vln oceánu a přesunuli se do kempu. Do kempu opět vedla jen prašná a úzká cesta a měli jsme štěstí, že jsme v pořádku dorazili. Kemp byl poměrně chladný, ve stínu hor a uprostřed lesa, takže se na nás sesypala veškerá havěť, na kterou jsme mohli narazit.
Diera v zemi pre ťažbu zlata bola fakt obrovská. Auto, pri ktorom keď stojíte, ste asi vo výške kolesa, tam vyzeralo ako malinké autíčko na hranie. Výborný zážitok a hlavne informácie, ako to všetko prebieha, boli podrobné a vyčerpávajúce. Veľa vecí si neuvedomujete a ani nemáte šancu si uvedomiť pri pomyslení na ťažbu zlata. Večerná pláž bola skvelým oddychom a opäť úžasným bojom s vlnami. Jedna z najkrajších pláží, aké sme na Novom Zélande navštívili.
Další články z Nového Zélandu: