1. den - přesun k parku

Do Afriky jsme přiletěli dopoledne a naše první kroky vedly hned na letišti do půjčovny aut. Pak jsme vyjeli rovnou směrem na Kruger. Řízení po levé straně bylo stresující i z toho důvodu, že jsme neměli auto s automatem, ale s manuální převodovkou.

Rozhodli jsme se, že cestou zastavíme v Nelspruitu a nakoupíme nějaké jídlo. Dojeli jsme tam okolo páté hodiny a ještě nás čekala zhruba hodinová cesta. Počítali jsme s tím, že jedeme do Afriky v době jejich podzimu, takže teploty nebudou tak vysoké. Co nám ale nedošlo, bylo to, že se díky tomu bude brzo stmívat. Jeli jsme pak už bohužel po tmě, což nám v neznámém prostředí nebylo příjemné, a ještě jsme museli najít své ubytování. Naše GPS ho neuměla podle adresy správně najít, ale zachránila nás offline aplikace Maps.me. Díky ní jsme ho rychle našli a popravdě řečeno bez ní bychom to hledali hodně špatně, pokud vůbec. Bylo totiž stranou od města a muselo se tam ze silnice popojet po prašné cestě, která vypadala, že nevede vůbec nikam.

První dojem z ubytování nebyl nic moc. Sprcha vypadala přinejmenším zašle, ale šlo nám pouze o přespání a žádný velký komfort jsme nepotřebovali. Také jsme byli unavení z cesty, takže jsme rychle usnuli.

2. den - hurá do parku

Vstávali jsme brzy okolo sedmé hodiny (což je ale na safari dost pozdě). Chtěli jsme se ale více vyspat, abychom měli energii. Zabalili jsme si a ještě nás napadlo natočit si s sebou vodu a už jsme vyráželi do parku. K bráně jsme to měli blízko. Když jsme tam dojeli, trochu jsme tápali, co a jak. Za vstup se v místním informačním stánku dá platit kartou, na to jsme i spoléhali. Ten den nám ale řekli, že mají terminál offline a berou pouze hotovost. To byl pro nás problém, protože nám pár randů chybělo a přímo na bráně nemají žádný bankomat. Celkově bych to zhodnotila tak, že jsou tam naprosto neflexibilní. Bankomat měli cca 20 km za branou parku v kempu, na bráně ale nebyl a i když jsme navrhli několik možných způsobů řešení, žádný nám nedovolili. Ať už to byla platba uvnitř v kempu nebo platba při výjezdu. Spíš na nás koukali jako na blázny, že si vůbec něco takového myslíme. Museli jsme tedy najít bankomat a vybrat peníze.

Nakonec jsme se ale rozhodli vrátit do města, ze kterého jsme vyjeli, a vybrat je tam. Našli jsme bankomat v areálu, kde byly i obchody a benzínka. Ale i tak jsme se tam necítili bezpečně. Rychle jsme vybrali peníze a rozhodli se tam nezdržovat a odjeli. Tentokrát na bráně do parku proběhlo vše v pořádku a my vyrazili na první safari.

První, co jsme viděli, byly antilopy. Byly kousek od nás a my byli nadšení. Pak jsme cestou viděli ještě slony, žirafy, pakoně... Bylo toho spousta. A žirafy i sloni nám dokonce přecházeli přes silnici. Byl to velmi teplý den a my si pustili v autě klimatizaci, což se později ukázalo jako velmi špatný nápad. Hned druhý den nás začalo bolet v krku a my museli rozbalit lékárničku a začít plánovat, jak nejlépe předejít horečkám a chřipce...

K večeru jsme vyjeli z parku a zamířili do našeho ubytování. To se tentokrát ukázalo jako moc pěkné. Bylo v resortu ohraničeném plotem a naše chata byla hezky vybavená. Také to bylo první místo, kde jsme měli připojení a mohli tak dát vědět domů, že jsme v pořádku. Velkým štěstím bylo to, že jsme nevypili vodu, kterou jsme si v prvním ubytování natočili. Když jsme se na ni podívali za denního světla, byla nahnědlá a zakalená.

3. den - nosorožci, buvolí stádo, sloni

V tento den jsme vyjeli opravdu brzy. V pět hodin ráno byl budíček a v šest jsme už byli na bráně do parku. V šest hodin park otevírá a zavírá pak v půl šesté večer.

Tento den byl zajímavější na zvířata, i když to bylo dáno i tím, že jsme poprvé sjeli na menší cesty do divočiny, které nebyly asfaltované. Tentokrát jsme měli štěstí hned po ránu na nosorožce, slony a celé stádo buvolů. Nádhera.

Pak jsme se rozhodli jet po další vedlejší cestě. Tato byla o něco horší, nedalo se po ní jet moc rychle. Na začátku jsme viděli slony, žirafy, nosorožce, docela nás to namlsalo a vypadalo to, že uvidíme zase spoustu zvířat, ale to jsme se spletli. Kromě těch na začátku jsme další dvě hodiny neviděli vůbec nic. Pokaždé to bohužel nevyjde. Dojeli jsme do jednoho kempu v parku, kde vždy mají bankomat, obchod atd., abychom si trochu odpočinuli. Snažili jsme se zjistit, jak to bude následující den, kdy jsme měli zůstat v obdobném ubytování v parku. Zde nám řekli, že se vstup zaplatí na ten daný počet dní, kdy budeme zůstávat v parku. Pro nás to znamenalo vstup zaplatit třikrát, takže jsme začali přemýšlet, jak nejlépe vybrat peníze vzhledem k tomu, že jsme nechtěli opakovat zážitek z prvního vstupu do parku a vyjíždět jsme měli právě na té stejné bráně. Rozhodli jsme se vybrat peníze ještě v kempu v parku a stejně tak nakoupit nějaké jídlo, protože jsme se v něm cítili mnohem bezpečněji.

Večer, když jsme dojeli do ubytování (bylo to to stejné jako první den), působilo na nás mnohem lépe. Konečně jsme narazili na způsobilého správce a ne na někoho, koho tam jen nechali, aby na nás počkal a kdo téměř neuměl anglicky.

Tento deň nesmieme zabudnúť spomenúť slony. Po obedňajšej prestávke sme opäť vyrazili na cestu. Okolo druhej hodiny sme narazili na auto, ktoré sledovalo slony. Boli tak 10 metrov od cesty, na prvý pohľad nanajvýš tri slony. Chvíľku sme stáli a potom sme zbadali, ako sa k nim blížia ďalšie slony a vyzeralo to, že majú v pláne pokračovať ďalej, priamo cez cestu. A potom sa nám naskytol jeden z top zážitkov – pomalý, viac ako päťminútový presun celého stáda s veľkosťou asi 20 slonov priamo cez cestu, asi 10 metrov pred naším autom. Výhľad z prvej rady, nádherný a silný zážitok mocnej prírody.

4. den - král zvířat

Tento den jsme jeli do parku opět brzy, ale bylo to jiné, protože následujících pár dnů jsme měli strávit i s nocováním uvnitř parku. Jeli jsme na bránu do parku a byli připraveni zaplatit vstup na tři dny. Překvapením pro nás bylo, že to tak podle lidí na bráně nefunguje. Podle nich jsme měli zaplatit vstup na jeden den, přespat uvnitř v kempu a pak jet opět na nejbližší bránu a zase zaplatit vstup na další den. Bylo to zvláštní a byla to už druhá verze toho, jak se to má dělat. Vzhledem k tomu, že nám to řekli na bráně, jsme si ale mysleli, že nám to říkají správně, přece jen to dělají asi běžně.

Vjeli jsme tedy do parku a tento den jsme měli v plánu z jižní části přejet do centrální. Přes Skukuzu jsme se tedy měli dostat do Satary, kde jsme měli přespat. Za Skukuzou se trochu změnilo to, jak park vypadal. Potkávali jsme zde méně dalších turistů. Měli jsme zde velké štěstí, hned vedle silnice ve stínu stromu odpočíval velký lev. Hned jsme u něj zastavili, byla to nádhera. Tak to bylo poprvé, kdy jsme viděli lva v parku. V podstatě to byl největší zážitek z celého dne. Odpoledne jsme dojeli do Satary, kde jsme měli zůstat. Byli jsme unavení a chtěli si odpočinout, a tak jsme se rovnou ubytovali. Při ubytování jsme platili poplatek, který byl ve stejné výši jako vstup do parku. Přišlo nám to divné, a tak jsme se rovnou ptali, co to tedy znamená. Teprve zde jsme zjistili, jak to tedy správně funguje. Na bráně se zaplatí vstup na ten konkrétní den a při ubytování v kempu se zaplatí poplatek na další den, a není tedy třeba se vracet na některou z bran. Kdyby nám to řekli rovnou, bylo by to nejlepší, ale aspoň se to nakonec vysvětlilo. Třetí verze byla správná.

K večeru jsme se ještě rozhodli znovu vyjet do okolí, viděli jsme spoustu zvířat, zejména slonů, ale také obrovské brouky. Bylo výborné, že jsme byli ubytovaní v chatě a ne někde ve stanu. Takového brouka bych naživo rozhodně potkat nechtěla :-).

To si tak idete autom po ceste, blížite sa na rázcestie a tam... strážca :). Priamo pri ceste, kúsok pred rázcestím, leží samec leva. Zastavili sme pol metra od neho. Majestátny a neohrozený sa nechal obdivovať aspoň 10 minút. Potom usúdil, že už musíme mať dosť, a pomaly odkráčal do divočiny. Nádhera.

5. den - královny zvířat :)

Ráno jsme vyjeli hned okolo šesté hodiny. Výhodou bylo, že jsme nemuseli nikam popojíždět a byli přímo v parku. Hned kousek za kempem jsme viděli hyenu a dále pak slony. Opět jsme se rozhodli jet po vedlejší silnici. Byla místa, kde jsme dlouho nic nepotkali, ale nakonec se to vyplatilo. Potkali jsme smečku divokých psů, která si spolu hrála. A také jsme viděli lvice! Byly blízko cesty a ležely ve vysoké trávě. Dokonce nám i zapózovaly :-).

Pak jsme se rozhodli jet zase další vedlejší cestou. Na této nám bylo odměnou vidět hrochy. Konečně byli vylezlí z vody. Do té doby jsme viděli pouze to, jak někde z vody vykukuje nos, a teď konečně celého hrocha. Leželi na pláži u řeky a ani se nehli.

Ten den jsme zůstávali ještě v trochu severnější části parku v kempu Letaba. Tam jsme si zašli do restaurace na velký steak, jak ten nám chutnal! Po několika dnech bez teplého jídla to byla lahoda. Ještě jsme si v kempu byli i zaplavat v bazénu a odpočívali.

6. den - bye bye KNP

V této centrální části parku se moc zvěř nezdržovala. Nebo jsme ji alespoň dobře neviděli. Za celé dopoledne jsme tam nic neviděli. Měl to být náš poslední čas strávený v parku. Ještě jsme se rozhodli vrátit se do campu a v restauraci si dát oběd, pořádného burgra :-) Pak už jsme jeli k bráně a mířili do dalšího ubytování. Následujícího dne jsme měli odevzdávat auto v Johanesburgu, a tak jsme před tím měli nápad dát si ubytování směrem do tohoto města, abychom si ušetřili další den čas a cestu. Bohužel jsme ale neodhadli důležitou věc a tou je naše ochota jet po menší silnici. Navigace hlásila dobu cesty asi 3 hodiny, ale bylo to po menší okresní silnici. My jsme se ale rozhodli, že raději pojedeme po větších rychlostních silnicích, abychom byli ve větším bezpečí. To ale znamenalo si zajet asi 100 km, co je více jak hodina cesty.

Opět jsme trochu bojovali s časem a s dobou, kdy je světlo. Ubytování v Sabie se neukázalo jako nejlepší rozhodnutí. Opět jsme jeli přes Nelspruit, odtamtud to ale bylo ještě 50 km. Dojížděli jsme a už se stmívalo. Naštěstí jsme to stihli a ubytování bylo pěkné.

Po cestě jsme ale jeli kolem menšího slumu, to jsme se akorát modlili, aby auto jelo a nic se mu nestalo. Bylo by dost špatné tam uvíznout.