Nový Zéland IV - Mordor, Taupo, Wellington
11. den - geotermální prameny
Po večerním zážitku jsme se pomalu vydávali na cestu. Měli jsme v plánu navštívit vulkanické údolí Waimangu a geotermální zemi Wai-O-Tapu. Ve vulkanickém údolí nám ale ujel spoj na loď, která by nás provezla po okolí a protože mé nohy ještě nebyly úplně fit, rozhodli jsme se, že se z pěších cest raději vybereme geotermální zemi Wai-O-Tapu. To bylo nádherné. Různé prvky vytvářely různé barvy, z termálních proudů stoupala pára a nám se to moc líbilo. Strávili jsme tam asi dvě hodiny procházkou. Po této návštěvě jsme sjeli dál na jih k jezeru Taupo, kde jsme v kempu strávili noc.
Ako sme tak mierili na juh a obdivovali geotermálnu krajinu, ktorá bola naozaj nádherná, zastavili sme sa pri vodopádoch Huka Falls nachádzajúcich sa na rieke Waikato. Spočiatku som si hovoril, no čo, ďalšie vodopády. Ale boli po ceste, tak sme sa zastavili, že sa na ne pozrieme a spravíme si tak aj prestávku. A teda boli úplne iné ako tie predošlé. Voda netiekla, ale valila sa v koryte. Človeka by to zomlelo ešte oveľa skôr než by sa dostal k tiesňave. Krásne vodopády, z ktorých bolo cítiť a aj vidieť ich obrovskú silu. Žiadna voľne a ľahko tečúca rieka, ktorá jednoducho potom padá dole. Naopak obrovská masa vody valiaca sa v koryte, aby sa následne upokojila po niekoľkometrovom páde.
12. den - pláně Gorgoroth
Tento den jsme začali výjezdem do národního parku Tongariro. Vydrápali jsme se na horu Tongariro, kde na úplném vrcholku byl stále sníh. Rozdíl oproti patě hory byl jasně viditelný, proměňovala se krajina i teplota. Blízko vrcholku se i natáčelo pro Pána prstenů, konkrétně zde byly pláně Mordoru. Na odpoledne jsme pak zvolili odpočinkovou variantu plánu. Jeli jsme se plachetnicí podívat po jezeře Taupo na vytesané obrazce ve skalách, které tam vytesali původní obyvatelé. Na plachetnici jsme strávili pár hodin a byl to výborný relaxační zážitek.
Pláne Gorgoroth boli krásne a obrovské. Kam sme sa pozreli tam bola planina. Vydal som sa na jednu stranu a po 10 minútovej chôdzi som bol už fakt ďaleko, ale predo mnou to vyzeralo akoby som išiel sotva pár metrov. Skutočne rozľahlé. Rozľahlé, priam až nekonečné bolo aj jazero Taupo. Zatiaľ jednoznačne najväčšie jazero aké som videl. Podvečer strávený na plachetnici bol jeden z top zážitkov. Nechať sa unášať vlnami, krásne počasie, jemný vietor, možnosť skočiť z plachetnice do vody a zaplávať si, potom pokračovať v slnení... Perfektná pohodička a oddych na nekonečnom jazere.
13. den - 360° Temata Peak
Ráno jsme vyrazili z nejzákladnějšího DOC kempu, kde jako zázemí byla pouze kadibudka. Už jsme se těšili na lepší variantu ubytování, která nás ten den čekala. Sjeli jsme po východní části ostrova přes Napier a naše první zastávka byla výstup na Te Mata Peak. Je to krásná kopcovitá oblast, která zároveň není příliš náročná na výstup. I tak jsme se u toho dost zapotili. Dále během dne jsme sjeli do Wellingtonu, kde nás už čekala sestřenka, u které jsme pár dní zůstali. Mimochodem, z přejezdu touto oblastí nám přišla jediná pokuta, kterou jsme dostali. Stálo nás to 80 NZD a přišla nám až více než měsíc po návratu do Čech.
Nový Zéland je plný zelených plání, ktoré sa tiahnu ďaleko na obrovských plochách. Mierne kopčeky, krásna zelená príroda. Oblasť okolo Te Mata Peak bola veľmi podobná a predsa iná. Kopce boli vyššie a zeleň ustúpila hnedej. No táto zmena vôbec neubrala na kráse okolitej prírody, ktorá pôsobila neskutočne pokojne a oddychovo. Na samotnom vrchu bol nádherný 360° výhľad na krajinu. Všade v okolí nádherná kopcovitá krajina. Na jednej strane sme mohli vnímať jej nekonečnosť a na druhej strane jej výšku, kde pár krokov od nás už nasledovala priepasť niekoľko desiatok (možno stoviek) metrov. Výstup nebol náročný, trocha potenia v porovnaní s tou nádherou bola ako kvapka v mori :).
14. den - Wellington
Ve Wellingtonu bylo nádherné počasí a tak jsme se dohodli, že vyrazíme na nějaké výlety po okolí. Nejprve jsme se rozhodli pro Skyline Walkway, což je procházka po hřebenech podél Wellingtonu. Museli jsme se vyškrábat poměrně strmým terénem dost vysoko, ale stálo to za to. Výhled byl nádherný a mírně foukal vítr, který nás ochlazoval. Sestup byl náročnější než výstup, terén se dost smýkal a měli jsme co dělat, abychom se nerozplácli jak širocí, tak dlouzí.
Na odpoledne jsme si mysleli, že jsme zvolili jednoduchý výlet. Šli jsme po pláži se přes několik malých zátok podívat na tuleně. Nebyla jejich sezóna, a tak tam bylo pouze několik zvířat. V sezóně je ale tato zátoka jimi plně obsazená. Abych je alespoň jednou vyfotila, musela jsem přeskákat několik útesů a velkých kamenů. Jak jsem se blížila a hledala správný úhel pro fotku, jednoho jsem přehlédla a málem na něj šlápla. Ještě, že to bylo pouze málem a že jsem se na poslední chvíli zastavila, mohlo to být celkem ošklivé. Na zpáteční cestě do města pak foukal celkem nepříjemný protivítr, který proti nám unášel jemný písek a malé kamínky, takže cesta byla strašně nepříjemná.
Tento deň by sa dal charakterizovať ako náročný a oddychový zároveň. Náročný kvôli výstupu na hrebeň a následnému zostupu. Naopak od cestovania sme si úplne oddýchli a naše auto stálo celý deň kľudom. Počasie bolo krásne a tak sme z hrebeňa kopcov mohli pozorovať celý kopcovitý Wellington ako na dlani. Okolitá príroda bola prekrásna s voľne sa pasúcimi zvieratami. Dokonca sme videli aj Južný ostrov. Zostup bol náročný a aby toho nebolo málo, začali ma bolieť kolená, takže ku koncu som už mal čo robiť. Následná prechádzka po pláži pre mňa nebola až tak oddychová, keďže moje kolená dostali tak zabrať, že aj chôdza po rovinke bola pre mňa malou výzvou. Ku koncu dňa sme už boli tak unavení, že sme zaspali okamžite po ľahnutí do postele.
Další články z Nového Zélandu: