Nový Zéland VI - Návrat domú
19. den - poslední noc
Poslední den strávený na Zélandu před odletem. Čekalo nás několik praktických úkolů. Po snídani jsme vyrazili na cestu do Aucklandu. Nakoupili jsme poslední věci, které jsme potřebovali, a zamířili do hotelu, kde jsme měli zarezervovaný pokoj. Překvapilo nás, kolik věcí jsme měli v autě volně položených pro naši potřebu a kolik jsme toho museli odnosit z auta do pokoje. Dalším úkolem bylo najít myčku aut a umýt auto před vrácením. Vzhledem ke špinavosti auta jsme si nebyli jistí, který program to zvládne, ale nakonec jsme pochodili i s tím úplně nejlevnějším. Auto se pak vrátilo do půjčovny, kde nás překvapilo, že ho ani nechtějí nijak blíže zkontrolovat, případně podepsat přijetí/odevzdání. Pak už nás čekal jen návrat do hotelu a byl večer.
Príjemnou zmenou bola opäť pohodlná posteľ. Auto bolo výborne prispôsobené na spanie, ale posteľ je posteľ. Večer som si ešte zaplával v bazéne v hoteli, potom posledná sprcha na opačnom konci sveta a posledná noc. V obchode som si ešte kúpil 4 kilá cheddaru, aby bolo doma čo jesť :D. Pomer kvalita/cena parádny, no nekúp to.
20. den - poslední den
Den strávený na letišti. Odlétali jsme později odpoledne, ale protože jsme měli spoustu věcí a na všechny strany daleko, rozhodli jsme se po checkoutu z hotelu jet rovnou na letiště. Tam jsme strávili spoustu času, bylo to skoro jako trénink na čas strávený v Taipei. Při odbavování jsme ale měli další velký zážitek. Standovi opět nefungoval pas a aby toho nebylo málo, tak mu nechtěli vydat letenku, protože neměl vízum do Austrálie. Přitom jsme přiletěli stejnou cestou a na cestě na Zéland s tím nebyl nejmenší problém. Závěrem přišli na to, že do Austrálie vízum nepotřebuje, protože na místním letišti nestráví více než 8 hodin, a tak nám letenky dali. Večer jsme odletěli ze země.
V podstate druhá cesta s novým pasom (keď rátam cestu na Zéland ako prvú) a druhá zábava s ním. Popravde už som nebol ani extra prekvapený. Najskôr ma nechcú pustiť do zeme a potom ani zo zeme :D. Keby veľmi chceli, kľudne by som si vedel predstaviť tam ostať ešte pár dní navyše :P. Po 20 minútach nasledovalo ospravedlnenie, že teda môžem ísť ďalej a všetko je OK.
21. 22. Den - cesta domů
Zpáteční cesta byla opět náročná. Zase jsme letěli s China Airlines přes Sydney do Taipei, pak z Taipei přes Bangkok do Frankfurtu a nakonec s ČSA z Frankfurtu do Prahy. V Taipei jsme na přestup měli asi 18 hodin, ale byli jsme tak unavení, že jsme ani nešli do města. Naštěstí jsme našli příjemnou oddechovou zónu, kde jsme mohli odpočívat a spát. Jediným problémem byla zima, kterou tam měli, a my jsme měli sbalenou pouze jednu deku. Bylo to dost nepohodlné a my už se těšili domů. Z Frankfurtu jsme potom letěli malým letadlem s listovými vrtulemi. Byl to opravdu velký rozdíl oproti velkým Boeingům, kterými jsme letěli. Cítili jsme každý pohyb letadla a celkově se nás tam vezlo asi 50. V Praze jsme přistáli se zpožděním, ale byli jsme rádi, že už nás čekala měkká postel.
Cesta späť bola vyčerpávajúca, možno o trochu viac ako cesta tam, keďže sme sa netešili, že naše dobrodružstvo už končí. Nemali sme ale čas sa veľmi nad tým zamýšľať. Spestrenie záveru v podobe letu s ATR-72 bolo príjemnou zmenou. Prudké stúpanie a klesanie, väčšie turbulencie a vrtuľové motory pri pohľade z okna boli super bodkou za úžasnými tromi týždňami plnými nezabudnuteľných zážitkov na celý život :).
Další články z Nového Zélandu: