5. den - Preikestolen

Ráno jsme sušili stan a další věci. Bylo krásné počasí, dobře jsme se vyspali a nálada se zlepšila. Když jsme vše usušili, ještě jsme sjeli do přístavu, kde jsem se nasnídala a kde jsme sledovali další přijíždějící trajekt. Dále jsme jeli do výchozího bodu pro trek na Preikestolen. Tento byl mnohem jednodušší, ale bohužel tím pádem i turističtější. Na vzdálenost to jsou pouze 4 kilometry, ale opět je zde vysoké převýšení. Šli jsme po poledni, počasí bylo pěkné a my jsme nemuseli brát stan a spacáky.

Cestou jsme mohli více odpočívat a sednout si kdekoli jsme chtěli, výhledy byly opět krásné. Když jsme se vyškrábali nahoru, bylo všude strašně moc lidí. Byli jsme z toho poměrně otrávení, ale nakonec jsme si našli své místo a moc se nám tam líbilo. Po chvíli jsme se rozhodli jít zpět a Stanko opět trpěl na kolena. Bylo to pro něj těžké už cestou nahoru, ale cestou dolů to bylo ještě horší. Tentokrát si konečně dal říct a nechal si zavázat koleno. Dost mu to pomohlo a měla jsem pocit, že najednou běží skoro jako srnka. Byla jsem ale ráda, že je to pro něj lepší, a tak jsme pomalu šli k autu.

Dále jsme se rozhodli, že bychom si dali jídlo z fast foodu. Úplně jsme se k tomu upnuli, ale bohužel jsme nevěděli, že se nic takového konat nebude. Velkým trajektem jsme se přesunuli do Stavangeru a doufali, že tam si nějaký drive-in najdeme. Opak byl ale pravdou, žádný fast food jsme nenašli. Navigace se nás snažila navést na pěší stezku a zhruba po 20 minutách různého objíždění jsme to vzdali. Jeli jsme směrem na Bergen a říkali si, že třeba cestou ještě něco potkáme.

Zajímavé bylo, že jsou zde ohromné tunely, které jsou dlouhé třeba 8 kilometrů, a 4 km se jede prudce dolů a 4 km zase nahoru, nejspíš je to pod hladinou moře. Jeli jsme ze Stavangeru poměrně dlouho a už jsme začali uvažovat o nějakém kempu. Cestou jsme ale žádný neviděli a čekal nás další trajekt. Byl velký a protože jsme tak toužili po teplém nezdravém jídle, dali jsme si zde velký párek v rohlíku – v tu chvíli to byl snad nejlepší párek v rohlíku, jaký jsem kdy jedla :-). Po výjezdu jsme už aktivně začali hledat kemp. Žádný jsme nemohli najít poměrně dlouhou dobu, až jsme narazili na jeden opravdu veliký. Byl to areál s kuchyňkami, koupelnami, několika hřišti, restaurací a spoustou lidí. Bylo už poměrně pozdě a byli jsme vděční, že jsme ho našli.

6. den - Bergen

Byl to náš předposlední den. Ráno jsme se zase sušili na slunku a v klidu posnídali. Pak jsme se vydali směrem Bergen. Po cestě jsme ještě jeli jedním trajektem, kde jsme zopakovali úspěch párku v rohlíku. Do Bergenu jsme dojeli až k večeru a trochu jsme se prošli městem (opět to byl lov na jídlo) a přesunuli jsme se do kempu v Bergenu. Zde jsme začali balit své věci tak, abychom měli přístupné věci, které ještě ráno potřebujeme, a věci, které už ne. Ráno jsme museli odevzdat auto okolo 8. hodiny a nechtěli jsme brzo vstávat.

7. den - cesta domů

Ráno jsme vše zabalili a vyjeli na letiště. Byli jsme tam včas, ale neviděli jsme nikoho, kdo by auto od nás převzal. Nakonec jsme našli schránku na klíče, tak jsme je tam dali a předpokládali, že máme hotovo. Dala jsem si snídani na letišti a pomalu jsme se chystali k odbavení. Otevřeli jsme batoh a pak jsme si všimli, že v něm máme navigaci z auta. Trochu jsme se zděsili, protože platit jsme to nechtěli a nevěděli jsme, jak ji vrátit. Vrátili jsme se k okénku v terminálu, ale bylo stále zavřené a nikde nikdo nebyl. Stanko se tak vydal s navigací přímo k autu, kde naštěstí potkal zaměstnance půjčovny, který si ji převzal, a my mohli jít na check-in.

Zde byla strašná fronta, protože se odbavovalo několik letů. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme se odbavili u automatu, bohužel ale nebyla žádná 2 místa volná vedle sebe. Sedli jsme tak na zpáteční cestě každý sám.