1. den - cesta

Do Norska jsme odlétali v pondělí večer. Na úterý a středu připadaly svátky, takže na týden strávený v Norsku jsme si museli vzít pouze 2 dny dovolené. V pondělí jsme ještě šli do práce, ale už jsme s sebou brali všechny věci, protože jsme z práce jeli rovnou na letiště. Na letišti jsme ještě řešili, jak připevnit stan na kufr, aby se dal odbavit, pevně držel na kufru tak, aby se nemuselo doplácet, a zároveň aby nepřekročil limit na rozměry. To se nám nakonec povedlo pomocí zafixování fólií. Po odbavení jsme se už rovnou přesunuli ke gatu a těšili se na nové zážitky. Cesta utekla poměrně rychle.

Z letiště v Oslu jsme jeli vlakem přímo do centra města. Norské vlaky jsou pěkné, prostorné, mají všude zásuvky a klimatizaci. Takovým vlakem jsme jeli něco přes půl hodiny a pak už jsme se přesunuli rovnou do hotelu hned vedle hlavního nádraží.

2. den - Flåmsbana

Tento den jsme vstávali hodně brzo. V plánu jsme měli projet nejkrásnější železnici a vlak nám jel už v půl 7 ráno. Vstávání po tom, co jsme přijeli pozdě, bylo náročné. Ukázalo se, že umístění hotelu jsme zvolili dobře. Na nádraží jsme byli během 5 minut a usadili se do vlaku. Měli jsme dopředu koupené místenky, takže jsme se nemuseli nikde tlačit a hledat místo. Vlak měl zpoždění několik minut. Trochu nás to znervóznilo vzhledem k návazným spojům, ale nakonec jsme všechno stihli.

Vlakem jsme jeli celé dopoledne. Jeli jsme po horách, kde vlak dělal i zastávky, abychom si mohli vše vyfotit. Zároveň jídelní vůz ve vlaku byl výborný a dát si dobré kafe a dívat se u toho na krásnou krajinu bylo opravdu skvělé. Okolo poledne jsme přesedali na mnohem menší lokální vlak. Z hor jsme sjížděli kolem vodopádů dolů k fjordům do Flåmu, odkud jsme se pak přesunuli lodí. Lodí jsme jeli asi 2 hodiny. Spolu s námi byl na lodi ještě zájezd Číňanů, se kterými jsme doslova trpěli. Je to dané nejspíš kulturně, ale bylo nepříjemné, jak se všude cpou, nikdy se za nic neomluví a ani nepočkají, aby se někdo posunul, aby mohli projít. Spíše se do mini mezery nacpou a vlastním tělem se na vás nalepí a posunou.

Další část cesty byla cesta autobusem do Vossu. Měli jsme půl hodiny, než autobus přijel, ale nakonec jsme na něj čekali hodinu. Dobrou zprávou bylo, že v Norsku je běžné, aby každý autobus měl terminál a všude je tak možné platit kartou. Autobus měl téměř půl hodiny zpoždění a když jsme konečně do Vossu dojeli, návazný vlak nám asi o 5 minut ujel. Dali jsme si alespoň zmrzku na nádraží, aby nám čekání lépe uteklo :-). Vlakem jsme pak jeli ještě další hodinu do Bergenu, kde jsme měli poslední zajištěné ubytování v hotelu.

Hotel sám o sobě byl velice osobitý. Neměl recepci a kartu od pokoje si každý vyzvedával v poštovní schránce pokoje. Přes internet nám zaslali vstupní kód ke dveřím a zároveň číslo pokoje a kód ke schránce. Tam jsme si vyzvedli kartu a potkali dalšího hosta. S dveřmi se hodně bojovalo, protože nefungovaly. Těžko se na kartu otvíraly, bylo vidět, že jsou rozbité. Na pokoji jsme pak zjistili, že polovina zásuvek nefunguje, podlaha je nedodělaná a o mýdlu v zásobníku jsme si mohli nechat jen zdát. Naštěstí jsme zde zůstávali pouze 1 noc, ale na delší pobyt už by to bylo nepříjemné.

3. den - výstup

Ráno jsme se přesouvali místním autobusem na letiště, kde jsme si vyzvedli auto (stříbrný Citroën). Při převzetí auta jsme nahlásili spoustu škrábanců, které neměli zaevidované a které jsme po návratu auta nechtěli vysvětlovat a platit. Toto převzetí auta se tím pádem protáhlo téměř na hodinu. Naštěstí jsme nijak zvlášť nespěchali. Z půjčovny jsme sjeli ještě na nákup, nakupovali jsme na další 2 dny. Kromě toho, že se v Norsku všude jezdí poměrně pomalu (maximální rychlost je 80 km/h), je zde i dost draho. To jsme si všimli už při nákupu, kde nás vyšel půlkilový bílý jogurt na téměř 300 českých korun. Z města jsme se přesouvali do výchozího bodu na náš první trek na Trolltungu.

Na parkoviště jsme dojeli před 4. hodinou odpoledne. Začali jsme se chystat a balit a nahoru jsme vycházeli asi ve čtvrt na pět. První část cesty je pekelná – obrovské převýšení je zhruba tak první kilometr. Pak následuje další kilometr po planině po rovince a dále jsou 2 kilometry dalšího velkého převýšení. Cestou jsme potkali spoustu Čechů, většina se divila, že jdeme teprve nahoru, ale měli jsme v plánu tam přespat. Cesta jedním směrem trvá zhruba 5 hodin, takže směrem nahoru už touto dobou moc lidí nešlo.

Postupně se zhoršovalo počasí. Když jsme se vydrápali nahoru na 4. kilometr, už bylo chladno. Začalo poprchávat a trochu padat mlha. Prozatím jsme se rozhodli jít dále, stan jsme měli s sebou a v případě, že by se počasí ještě zhoršilo, jsme mohli stan postavit prakticky hned. Bylo to hodně náročné. Byli jsme unavení z těžkého výšlapu, nemohli jsme si nikde v klidu sednout, protože vše bylo mokré a studené. Snažili jsme se odpočívat alespoň cestou, ale v jednu chvíli už byla mlha poměrně blízko. Kvůli tomu jsme odpočinek přerušili a šli jsme ještě kus, než se to zhorší moc.

1 km před cílem jsme šli kolem poměrně chráněného místa, na kterém už byly postavené další 2 stany. Rozhodli jsme se, že tam přenocujeme i my. Postavili jsme stan a zalezli do něj. Bylo skvělé si v suchu odpočinout. Něco jsme snědli a šli spát. V noci byla strašná zima. Hodně foukalo a teplota byla jen pár stupňů nad 0. Zvlášť pro mě to bylo náročné, nakonec jsme si se Stankem i vyměnili spacáky, ale stejně mi to příliš nepomohlo.

4. den - sestup

Ráno vyšlo slunce chvíli po 4. hodině, bylo takové chladno, že už jsme ani moc nespali a kolem 6. hodiny jsme to vzdali úplně a šli dál. Došli jsme na Trolltungu brzy ráno a byli jsme tam prakticky sami. Před námi se fotili pouze další 2 lidé, a tak jsme mohli být v klidu, že nikoho nezdržujeme. Výhled byl opravdu skvělý. Udělali jsme si spoustu fotek a když jsme se vynadívali, vrátili jsme se ke stanu. Sbalili jsme si všechny věci a šli pomalu zpět.

Počasí bylo poměrně pěkné. Na zpáteční cestě jsme hodně odpočívali, v podstatě na každém kilometru. Stanka bolela kolena a to jsme před sebou ještě měli ten nejhorší sestup. Cestou byly konečně vidět výhledy na krajinu a tak jsme každou chvíli fotili další a další fotky. Sestup byl od určité chvíle hodně intenzivní. Čím větší sestup, tím větší a častější přestávky jsme dělali. Bohužel to ale Stankovi moc nepomáhalo, spíš si odpočinul a pak trpěl dál. Měli jsme s sebou obinadlo, ale Stanko trval na tom, že si s ním nechce nechat pomoct. Trpěl tak několik hodin, než jsme došli zpět k autu. U auta jsme byli okolo 2. hodiny, takže cesta se všemi pauzami nám zpáteční cesta trvala 6–7 hodin.

Odpoledne už se zase začínalo kazit počasí. Obloha se zatáhla a začalo pršet. Náš další program měl být ještě další trek Preikestolen. Rozhodli jsme se, že tedy popojedeme tímto směrem a po cestě zůstaneme v nějakém kempu a další den dojedeme menší část cesty. Cestou hodně pršelo. Jeli jsme asi 3 hodiny a čekala nás první cesta trajektem. Trajekt Hjemeland byl opravdu malý, vešlo se na něj tak 30 aut a cesta trajektem trvala asi jen 10 minut, než jsme přejeli přes fjord. Počasí se opět trochu vylepšilo a kousek od přístavu jsme našli moc pěkný kemp. Postavili jsme stan a dlouho jsme se koupali ve sprše v teplé vodě. To byl po treku zážitek sám o sobě :-)